Metelka Competition  

MEZINÁRODNÍ HOUSLAŘSKÁ SOUTEŽ
PRAHA, 31. května - 3. června, 2017

Placeholder image

NAPSALI O NÁS

Gabriela Demeterová

Jsem velice ráda, že jsem mohla přijmout pozvání k vystupování na mezinárodní houslařské soutěži v Náchodě. Atmosféra se kterou jsem se na soutěži setkala byla úžasná ! Mystické ticho v místnosti, kde zasedala porota aby posoudila desítky houslí visících v prostoru.

Museli jsme chodit doslova po špičkách a mluvit potichu abychom nerušili pány porotce při posuzování nástrojů, kteří zasedali každý v jednom rohu místnosti. Tedy zcela opačná atmosféra, než jakou člověk zažívá na interpretačních houslových soutěžích, kde se naopak housle představují v celé své zvukové kráse a hodnotí se výkon interpreta.... Velice mne také uchvátil průběh soutěže o nejkrásnější houslovou hlavici, kterou muselo během jednoho dne vyřezat několik desítek účastníků tohoto mezinárodního klání. Člověk se ocitl rázem v atmosféře manufaktury A. Stradivariho. U dlouhých stolů naproti sobě seděli soutěžící a usilovně vyřezávali svou houslovou hlavičku nedbajíc na odřezky dřeva padající rovnou na podlahu. A u toho všeho si ještě povídali. Takže se zde mísilo hned několik světových jazyků najednou, kterým jasně vévodila temperamentní italština. Proto ta asociace s A. Stradivarim. Neboť nějak podobně to asi vypadalo i v jeho dílně.

Jsem ráda, že jsem mohla být u toho a jsem ráda, že jsem svůj recitál mohla ten večer hrát na nástroj z dílny A. Stradivariho z roku 1728, který byl na soutěži vystavován. Jeho majitel, houslař Claude Lebet mi ho velkoryse pro ten večer zapůjčil. Tím jsem držela v ruce nástroj, který u nás nemá obdoby. A to byl další z ohromujících zážitků z Náchoda. Přeji pořadatelům aby jejich úsilí o zachování soutěže a festivalu nevyprchalo ani v budoucnu. Neboť v lesku slávy interpretů se velmi často zapomíná na to, že nebýt houslařů tak nemáme na co hrát. Že jsou to oni, kteří dokáží tak mistrně postavit ten dokonalý nástroj - housle. Jim všem patří můj veliký obdiv a dík.

Claude Lebet

Řím 26.5.2004

Zážitky z 2. mezinárodního festivalu V. Metelky v Náchodě 29.4. - 1.5. 2004 byly pro mne nezapomenutelné. Koncept velmi originální, zvláště díky zkoušce v řezbě houslové hlavice během jediného dne, která si vyžádala přítomnost soutěžících a umožnila vytvořit velice přátelské a srdečné prostředí. Průběh festivalu s houslařskými soutěžemi ( violinmaking competitiones ) byla perfektní díky jejím organizátorům Jaromíru Joo, zakladateli a řediteli, PhDr Stanislavu Bohdalovi Csc. a mladému českému houslaři Daliboru Bzirskému. Nemohu opomenout tři krásné houslové recitály v podání Gabriely Demeterové, Ivana Žvenatého a Pavla Šporcla, tří špičkových mladých českých umělců.

Bylo mi ctí svěřit jim do rukou po dobu koncertů tři nástroje z mé sbírky ( Antonio Stradivari „ Milanollo" 1728, G.B. Guadagnini „ ex Grumiaux" 1753 a A.Amati „ Charles IX" 1562.

Dále nezapomenutelné večírky, bowling, jam session etc. prožité během čtyř dnů v Náchodě. Krásný moment plný přátelstvy akoby symbolický pro vstup České republiky do Evropského společenství.

Simeone Morassi

Mé pocity ze soutěže jsou přirozeně velmi pozitivní - zaprvé mezi soutěžícími, porotci a návštěvníky festivalu vládla velmi přátelská atmosféra. Skutečnost, že soutěž nebyla anonymní, vytvořila podle mého názoru možnost reálného a konstruktivního porovnání, kdy každý konkurent mohl diskutovat názory jednotlivých porotců v klidné a nezaujaté atmosféře.

Možnost porovnání jednotlivých houslařských škol bylo nesmírně zajímavé a obohacující. Zkouška v řezbě houslové hlavy ( scrol ) byla skutečně vzušujícím a vrcholně soutěžním zážitkem.

Pracovat celý den ve stejném prostředí mezi ostatními konkurenty bylo zvláště příjemné a strhující. Všichni jsme se poznali trochu lépe, spřátelili jsme se s kolegy z jiných zemí a osvěžili staré známosti. Mohli jsme pozorovat rozdíly v technice řezby jednotlivých kolegů. To vše považuji za nesmírně důležité v našem jinak poněkud samotářské práci. Akustická zkouška byla podle mého názoru tou nejtěžší.

Dozvěděli jsme se,že srovnávacím nástrojem bude nástroj Antonia Stradivariho " Milanollo" 1728. Napětí povolilo, když jsme zjistili, že rozdíl mezi našimi nástroji a houslemi A. Stradivariho není ani v nejmenším propastný, jak jsme se obávali.

Celkově jsem se cítil velmi příjemně a neustále plný dojmů a to nejen díky vynikající organizaci soutěže, ale i kulturnímu a hudebnímu prostředí Náchoda.

Má nejupřímnější poklona

Z dopisu prof.Jiřího Hlaváče.....

.... rektora Akademie muzických umění v Praze, dr. Stanislavu Bohadlovi, sekretáři festivalu.

Vážený pane doktore,
velice Vám děkuji za skvělou organizaci a průběh festivalu V. Metelky jako mimořádné reprezentace české kultury ....
.... Považuji za vynikající myšlenku spojení houslařského umění, výstavy unikátních nástrojů a špičkové interpretace v rámci jednoho festivalu .....

Andrzej Lapa (Polsko) časopis Hudební rozhledy 2008

...Měl jsem možnost sledovat průběh soutěže v roce 1997 jako porotce a v roce 2008 jako pozorovatel. Mám za to, že taková soutěž je v Evropě velice potřebná, zejména pro mladé houslaře, kteří v bezprostředním kontaktu jinými houslaři moho konfrontovat svoje dovednost...

Patric Robin (Francie) časopis Hudební rozhledy 2008

...Plnit úlohu porotce v náchodské soutěži bylo pro mne velkým potěšením. To, co považuji za výborný nápad, je řezba hlavičky během jediného dne všemi účastníky zároveň v jedné dílně. Byla tam báječná atmosféra a bylo velice poutavé sledovat, jak každý přistupoval k tomuto úkolu jinak...

Raymond Schryer (Kanada) časopis Hudební rozhledy 2008

...Organizace soutěže byla naprosto bezchybná a místo konání překrásné. Věc, která pro mě nade vše vyčnívala, byla řezba houslové hlavice na místě, protože jsem se s tím v žádné jiné soutěži nesetkal. Měli by se ji účastnit i porotci...

Krzystof Mróz (Polsko) časopis Hudební rozhledy 2008

...Důležité je, když může houslař porovnávat vlastní hodnocení se stanoviskem porotců, např. zvuková kola za přítomnosti veřejnosti....Také oceňuji otevřené bodování jednotlivých porotců po každém kole, tak jak se to praktikuje na Metelkově soutěži. Atmosféra je povznášející a vede k vytvoření dobrých vztahů mezi účastníky...

III. Mezinárodní houslařský festival Věnceslava Metelky

Rafael Brom | 06/08 |Svět hudebních nástrojů

Opět, a už potřetí v Hotelu U Beránka v Náchodě, proběhla od 24. do 26. 4. nevšední domácí soutěž, která zdobí kalendář světových houslařů, Mezinárodní houslařský festival Věnceslava Metelky, jehož první ročník se konal v roce 1997. Letošní 3. ročník unikátního klání (druhý se konal v roce 2004), v němž dominovala nevšední houslařská disciplina – řezání houslové hlavice, tedy „šneka“, zdobil koncert houslisty Jaroslava Svěceného a cembalistky Jitky Navrátilové s názvem Slavné housle tří staletí. Hudební část čtyřdenního houslařského festivalu doplňovaly dále koncerty náchodského Komorního orchestru Slávy Vorlové s dirigentem Jindřichem Roubíčkem, anglického harfisty Seana Barryho a souboru Mijaktić orchestar. Co den houslařského zápolení, to relaxační hudební vložka.
Výtvarnou odnoží festivalu byla stálá výstava „houslařských obrazů“ Petra Čuhaniče, který je také autorem výtvarné stránky diplomů houslařské soutěže (autorem barevných dřevořezů na diplomech je Jiří Kodym), přičemž Mistr Čuhanič věnoval do soutěže dva své obrazy jako ceny. Švýcarský houslař, působící také v Římě – Claude Lebet – dále poskytl na výstavu nástrojů čtyři vzácné kousky ze své sbírky (mezi nimi nástroj Andrey Amatiho z roku 1567 „ex Charles IX“), z nichž na dva hrál sólista Komorního orchestru Slávy Vorlové, Josef Vlach. Jednalo se o Techlerův nástroj z roku 1705 a Guadagniniho housle z roku 1768. Houslaři i návštěvníci festivalu měli tedy skvělou příležitost k rozšíření obzorů.

Mediální zájem projevily televizní společnosti z Hradce Králové a z Japonska, na exkurzi přijeli zástupci Odborné houslařské školy z Chebu, která ovšem měla i své účastníky v soutěži, jak poznamenal učitel školy mistr houslař Zdeněk Zadina, člen Kruhu umělců houslařů. Úvodní den festivalu byl jakousi imatrikulací, soutěžící ze čtyř zemí – kromě domácích přijeli z Polska, Itálie a Japonska – se registrovali a předávali své nástroje do soutěže. Čtvrtek 25. 4. byl zejména pro hojné návštěvníky nej¬atraktivnější. Tento den probíhala soutěž v řezání houslové hlavice: třicet houslařů, kteří seděli ve třech řadách stolů v Přednáškovém sále Městského divadla dr. J. Čížka, pracovalo od časného rána až do večera. Všichni také předešlého dne odevzdali jeden nebo dva nástroje porotě a v tento den měli doplnit počet bodů za dokonalou řemeslnou řezbářskou práci. Volná výměna názorů a pohled „do kuchyně“ jednoho každého houslaře a dvou houslařských děvčat je specifikou náchodské soutěže a činí z ní unikátní záležitost v celosvětovém kontextu. Odpoledne se šest porotců vmísilo do sálu k volné konverzaci se soutěžícími i návštěvníky.

Nejprve jsem se ptal mistra houslaře, Jana Špidlena:
Vy jste ještě nedávno také soutěžil, jaká je pozice člověka, který přejde z účinkování na místo toho, který má soudit ?
To je samozřejmě mnohem větší zodpovědnost. Když soutěžíte, tak zodpovídáte jenom za sebe a za svoji práci sám sobě, ale když hodnotíte cizí práci a nikoho nechcete poškodit, nikomu nechcete pomoci, je to daleko větší zodpovědnost. A zvlášť při této soutěži, kde je na hodnocení poroty dobře vidět. Tato soutěž není anonymní, všechno je vlastně bezprostředně po hodnocení k vidění, všechny hodnoty a body si můžou soutěžící přečíst a hned mi můžou přijít vyčítat, pokud se někdo cítí být ublížený.
Jaká máte kritéria ?
Kritéria jsou čtyři základní – jednak řemeslné provedení, čistota práce, potom umělecké ztvárnění nebo estetická hodnota nástroje (taková ta sympatie, prostě jak to na vás působí), potom kvalita a čistota laku a poslední je tak zvaný „setup“, respektive seřízení nástroje a zhotovení hmatníku, prážků, kobylky, kolíčků a krku.
Jaká je úroveň hodnocených nástrojů ?
Úroveň je určitě vysoká, většina těch nástrojů je velice dobrá a kvalitní, nicméně žádný jednoznačný favorit, alespoň pro mě, tu není, mám tři nebo čtyři houslaře, které tipuji nejvýše, ale i u nich vždy najdu něco, co neodpovídá úplně mému gustu. No a pak je tady taková veliká skupina velmi dobrých nástrojů (vesměs se jedná o italské nástroje), které tak trochu splývají – navzájem jsou si velmi podobné a je těžké je mezi sebou rozlišit.

Tolik tedy výňatek z rozhovoru se členem poroty Janem Špidlenem, který byl jedním ze šestice mužů v „taláru“. Jeho kolegy byli dále Simeone Morassi (Itálie), Hieronymus Köstler (Německo), Tomáš Pilař, Jaroslav Svěcený a Tadeusz Slodyczka (Polsko). Také německý kolega byl, jednou větou, velmi potěšen vysokou úrovní hodnocených nástrojů, jakož i Jaroslav Svěcený.

A mistra houslaře Tomáše Pilaře jsem také zastihl mezi stoly pracujících houslařů:
Porota budí vždycky dojem jakéhosi uzavřeného prostředí vážených mužů, ale vy vypadáte úplně, jako byste odešel právě zrovna od ponku, u kterého sedí ti, které máte hodnotit; – jaký je vývoj a trend v houslařině, jak se posunuje celkový vzhled, úprava, lak – od minulých desetiletí ?
Já bych neřekl, že je tady nějaký posun, ten stav je v posledních dvaceti letech poměrně zakonzervovaný, ale obrovsky vzrostlo množství kvalitních nástrojů. Já, když si vzpomínám na ty soutěže kdysi, tak tam si člověk sice vždycky pár pěkných nástrojů vybral, ale jinak to bylo takové všelijaké. Dneska je těch opravdu pěkně udělaných spousta, až se v tom člověk ztrácí. Ale přesto mi trošku v tom množství chybí nějaká výrazná osobitost – všechno je jakoby naklonované, obzvláště, upřímně řečeno, nástroje z Cremony. Jsou většinou bezvadně vypracované, „vypiplané“, technicky dotažené, ale jsou jeden jako druhý. Žádná osobitost. Jedná se však o tvůrčí práci, při níž by se měl každý autor nějakým způsobem prezentovat sám za sebe. Houslař nemůže jenom kopírovat nějaké vzory nebo to, co ho ve škole naučí. Každý se musí snažit o nějakou vlastní výpověď. I v tomhle oboru, kde je to pole poměrně úzké. To není jako když pracuje malíř, který si zvolí motiv a kompozici a barvy. My houslaři tak široké pole k vyjádření nemáme, ale přesto každý tu určitou možnost má a jen málokdy se někdo dokáže opravdu odlišit. Ale tím pozitivním směrem, ne, že udělá někde nějakou křivuli, ale tak, aby to bylo klasické a přitom výrazné.

V pátek 25. 4. proběhla tónová zkouška sólové hry – vše s otevřenou a průběžnou informovaností a využitou možností diskuse soutěžících s porotci. Den uzavřel večerní bowling pro všechny zúčastněné. Sobotní dopoledne proběhla tónová zkouška doprovázených houslí, závěrečný banket s vyhlášením vítězů v přednáškovém sále a balkánský večer ve vinárně hotelu U Beránka, kde účinkoval Mijaktić orchestar. Tohoto dne jsem s pomocí starostlivého a všudypřítomného pořadatele, houslaře Dalibora Bzirského, položil pár otázek porotci Simeonu Morassimu z Itálie.
Pane Morassi, vy jste seděl při prvním ročníku houslařské soutěže Věnceslava Metelky u ponku, teď sedíte u porotního stolu. Jak cítíte posun ve svých pozicích ?
Jsou to dva velice rozdílné světy. Jako konkurent, jako houslař, který sedí celý den za stolem a musí celý den řezat hlavu, je to jednak fyzické, ale především psychické vypětí od rána do večera. Zároveň je to obrovský zážitek, můžu vnímat tu naprosto krásnou přátelskou atmosféru – jsem mezi kolegy, můžu si dovolit, dejme tomu, i nějaký ten žert – nevnímáme se jako protivníci. Je to krásná práce, i když během celého dne unavující, zakončená dychtivým očekáváním výsledků každé disciplíny. Nejprve za práci na donesených houslích, poté v prvním a druhém tónovém kole a nakonec i v řezbě šneku, takže každý den prožíváme určité napětí a velikou emoci. A to všechno v kamarádské, přátelské atmosféře. Odjížděl jsem naprosto plný dojmů. Druhá stránka, která se mě dotýkala při tomto ročníku, byla být soudcem nejen houslařů, které neznám, ale také kolegů, s kterými pracuji – které potkávám, či je znám z jiných soutěží. Ta je o zodpovědnosti, klidu a soustředění.

III. Mezinárodní houslařský festival měli na starosti tři zodpovědní muži – Dalibor Bzirský, dr. Stanislav Bohadlo a zejména mistr houslař Jaromír Joo, kterého jsem se zeptal:
Co obchází mysl ředitele před závěrem festivalu, ředitele, který je v podstatě od rána do noci na nohou, a všechno mu probíhá hlavou a také rukama?
Už mně hlavou neprobíhá vůbec nic, protože jsem unavený. Ale je to tu velice fajn.
Jak vznikla ona myšlenka soutěže s řezáním hlavice ?
Já už pár mezinárodních houslařských soutěží objel, a tak vím, že jsou všude anonymní. Taková bývala i česká soutěž v Praze, no a já jsem si tenkrát řekl, že udělám soutěž podle svých představ, bude neanonymní a bude se na místě vyřezávat šnek.
Proč by měl být šnek v soutěži, kde jde o housle ?
A proč by neměl být šnek? Šnek je podpis, samozřejmě, šnek je vizitka autora a málokdo ho umí pěkně vyřezat, natož aby seděl někde na nějaké soutěži, lidé mu dýchali na záda a on od rána do večera vyřezával. Já jsem si říkal; všude je všelijakých soutěží a nikde to není o řemesle jako takovém. A kromě toho na anonymní soutěž může kdokoli poslat na své jméno housle, které mohl postavit někdo jiný a tam budou třeba ty housle úspěšné a vyhrajou. Tak jsem si říkal – žádný anonym a ještě ať se každý na místě podepíše. A podepíše se tím, že vyřeže šneka.
Oproti dosavadním tradicím to bylo dost nejisté, riskantní a provokativní – kde jste sehnal podporu ?
Podporu jsem našel tady v Náchodě od sponzorů. Lidé mě tady znají a vědí, že jsem město odjakživa na mezinárodních soutěžích reprezentoval. Tak jsem šel a „žebral jsem, žebral, až jsem vyžebral“. První ročník se povedl, druhý také a třetí také, jenom mám strach, aby se sem houslaři, kteří budou vyřezávat šneka, vůbec vešli. Mezi sponzory jsou buď podnikatelé, firmy nebo kamarádi, s nimiž hraji golf. Nejpodstatnějším předpokladem pro jejich získání je ale samozřejmě to, aby měli rádi muziku a housle.
Jak se lákají do soutěže Japonci nebo Poláci či Italové ?
Úplně normálně, jsou v mezinárodním katalogu a na obeslání buďto přijedou, nebo nepřijedou. V prvním ročníku jsme měli trochu strach, ale nakonec jsme se nestačili divit. Výhoda téhle soutěže je jedna: na všechna mezinárodní klání většinou posílají housle lidé, kteří toho ani moc neumějí. U nás ne, sem by jen tak někdo nepřijel, kdo neumí dělat, protože tady jde s kůží na trh tím, že si tady musí sednout a musí ten šnek vyřezat – a na to hned tak někdo nemá. V propozicích soutěže také je, že se jí může zúčastnit jedině profesionální houslař, maximálně učeň, který se u někoho učí.

Finální úvahu reportáže a závěrečný rozhovor jsem natočil ve chvilce volna se sekretářem a moderátorem festivalu dr. Stanislavem Bohadlem, třebaže to bylo ještě v předvečer vyhlášení výsledků.
Pane doktore, řekněte mi něco k organizaci soutěže.
Tak soutěž pořádá Společnost Věnceslava Metelky, ale to je vlastně neformální sdružení, řekl bych, tří lidí: zakladatele soutěže a jejího ředitele, mistra houslaře Jaromíra Joo, který je duší celého projektu, Dalibora Bzirského, jehož mezinárodní zkušenosti jsou k nezaplacení, a mě, který tady figuruji jako sekretář. Dá se říci, že tu soutěž připravujeme vždycky rok, možná rok a půl dopředu, a že se vlastně v té trojici odehrává největší množství přípravných prací i konec konců té vlastní realizace, přičemž partnerem je Kruh houslařů. Také dva členové poroty, Tomáš Pilař a Jan Špidlen, jsou vlastně aktivními činiteli a poradci a korigují některé ty technologické věci.

Na festivalu jsem denně potkával i mistra houslaře Karla Vávru, buďto u kolekce soutěžních nástrojů nebo mezi pracujícími houslaři, jemuž jsem položil otázku, jak došlo k nalezení Věnceslava Metelky, jehož jméno je součástí názvu soutěže – skrze historii, hudbu nebo genius loci? S myšlenkou stopovat Věnceslava Metelku až do náchodského archivu přišel Jaromír Joo. Sledovali jsme zejména tu stopu z jeho Pamětí, kde se zmínil, že se Metelka učil v roce 1829 u nástrojaře v Náchodě. My jsme dohledali, že to byl klavírník a nástrojař Hendrych. Když jsme soutěž před 11 lety připravovali poprvé, tak jsme také na objektu, který tam stával, nechali umístit Metelkovu pamětní desku.

Závěrečný slavnostní večer unikátního III. Mezinárodního houslařského festivalu Věnceslava Metelky přinesl netušeně cen. Nejvyšší metu získal český mistr houslař František Kůs, o něco málo bodů méně získali Sandro Asinari a Marco Osio, dále Toshikazu Amano, Hiroshi Kikuta, Krzysztof Krupa, Robert Loska, Fabrizio Portanti, Michal Rožak, Ivan Švýcarský, Alessandro Menta – a to jsme v polovině soutěžního pole. Své ceny rozdali také ředitel soutěže za nejlepší řezbu hlavy a starosta města Náchoda nejlepšímu českému účastníkovi. Své zástupce podělily i společnosti polských, německých, italských a japonských houslařů. Na závěr předal mistr houslař Karel Vávra za Kruh umělců houslařů nabídku čestného členství řediteli festivalu Jaromíru Joo a Daliboru Bzirskému, doktor Bohadlo je čestným členem společnosti českých houslařů od roku 2004 – od druhého ročníku náchodského houslařského festivalu. Ten čtvrtý ročník vyjde na rok 2012. Důležité údaje o výsledcích a sponzorech Mezinárodní houslařské soutěže Věnceslava Metelky jsou uvedeny na webové adrese akce – tedy www.metelkacompetition.cz – a také na www.housle.cz.

Další ohlasy

Festival byl zmiňován i v zpravodajských relacích ČT, na stanici ČR 3 Vltava a v regionálním tisku.
Podrobný průběh byl zaznamenán on-line na serveru http://www.violin.cz. Další reakce a ohlasy přikládám.

Italský časopis "Musica"

Italský časopis Italský časopis Italský časopis

Italský časopis Italský časopis Italský časopis

Mezinárodní časopis "The Strad"

Italský časopis Italský časopis


Japonský časopis

Italský časopis Italský časopis Italský časopis Italský časopis Italský časopis